Domorodci jsou velmi přátelští, z jednoho pramene vedle domu v horách jsme si nabírali vodu a babička se svou vnučkou nám přinesli dárek, vyšívanou panenku na památku.A to jsme jen projížděli okolo. Za ta léta jsme už pochytili pár slovinských výrazů. Např. fukať není foukat, či rozdmýchávat oheň, ale šu...

Řeč velmi podobná, takže si celkem rozumíme a když ne, pomůže (moje lámaná) angličtina všeobecně (na rozdíl od Itálie) používaná.
Lidé v horách se hodně živí zemědělstvím a je až s podivem, jak dokážou sušit seno ve svazích, kde mormální smrtelník se už škrábe po čtyřech. Žijí v nádherném souladu s přírodou a kde to jde se pasou krávy či ovce, svoji zem zbytečně nevysávají, nechávají přirozené místo pro lesy za kterých v rozumné míře těží dřevo na stavby a topení. Na krajině je to znát.
Ve městech (Tolmin a Kobarid) je čisto, nevidí se tu grafiti, služby a ceny zhruba na stejné hladině jak u nás. V okolí řeky je hodně poskytovatelů vodáckých zážitků na raftech (máme jednoho oblíbence, X point v Kobaridu, dává nám štamgastský slevy

), jezdí se od městečka Bovec do Srpenice, obtížnost až WW4. Na stejném úseku se točila část filmu Hop, nebo Trop (tuším, že se tak jmenoval). Bovec je spíše turistické městečko,spousta restaurací s dobrou mňamkou, je na okraji rozšířené planiny mezi horami a pod nejvyšší vrchol Kanin vede lanovka. Odtud pak několik vleků v zimním období zajišťuje lyžařský šrumec. Dolů se pak musí většinou zase lanovkou. Nebo na padáku

Taky je tu letiště pro větroně a malá letadla.
V jižněji položených oblastech, právě v okolí Nové Gorici převládá vinařství a ovocnářství.
Co dodat? Přejeme si s Madlenkou, aby nás naše děti, až nadejde čas, dojely vysypat do Soči
